Spisovatel 2

12. března 2011 v 22:55 | Hiroto |  Jednorázovky
Tak jo Aisu, chtěla jsi ode mě to pokračování a já nemám to srdce, tě nechat moc dlouho čekat, ne dělám si srandu protože po téhle častí tady fakt hodně dlouho nic nepřibude...xD
Tak doufám že mi to aspoň pořádně okomentuješ, když já už sem se k tomu dokopal :)
Povídka perex...


Japonsko ho přivítalo s otevřenou náručí. Sluníčko svítilo tak, až mu z toho oči přecházeli a musel je přimhouřit. Teď už zbývala jen cesta do hotelu a ubytovat se. *David říkal, že mi někde zařídil pokoj, nejspíš mu budu muset zavolat.* Mrmlal si pro sebe a z kapsy už tahal mobil.
"Prosím?" ozvalo se z telefonu.
"Ahoj, to jsem já, prosím tě, kde jsi to říkal, že jsi mi zařídil pokoj?"
David mu nadiktoval přesnou adresu, Bill poděkoval a típnul telefon. Na rušné Tokijské ulici si zastavil a nadiktoval taxikáři adresu hotelu. Za necelých dvacet minut stáli na místě.
Bill Vylezl z auta a stanul před krásnou budovou. Ani nečekal, že David sežene něco tak luxusního na rychlo, ale co on přeci dokáže všechno. Sám pro sebe se usměje a vejde na recepci. Recepční se na něj mile usmívá a mluví krásně plynule anglicky. Billovi připadalo, jako by na něj mrkala. Převzal si od ní tedy raději klíče a vydal se do pokoje 541.
Bylo neuvěřitelné, jaký luxus mu byl v tom pokoji dopřán. Bylo to zařízeno v japonské stylu a zároveň tak aby se cítil jako doma.
Věci mu zanedlouho přinesl poslíček, poděkoval a dal mu dýžko.

Na pokoji se nehodlal zdržet moc dlouho, chtěl zkoumat okolí, tohle se mu ještě nikdy nestalo. Převlék se do pohodlnějšího oblečení. Sám sebe ohodnotil v zrcadle a vyšel z pokoje, který zamkl.
Na recepci mu zamávala ta malá japonka, ale on jí na to neodpověděl.

"Jsme rádi, že jste nás poslouchali a nyní pro vás máme poslední písničku..." Pár lidí zatleskalo a začalo pískat.
Parkem se začaly rozléhat první tóny a po chvíli se přidal i nádherný hlas:
tomadoi nagara mo sugoshita hibi wo
omoidasu tabi ni otona ni natte
taisetu na hito ni deawasete kureta
anohi no jibun no
risou wa yume wa soko ni aru

Bill šel právě parkem, když uslyšel nádhernou hudbu a ještě nádhernější hlas. Rychlým krokem dorazil k hloučku lidí, aby se posléze mohl prodrat tím davem až k tomu úžasnému hlasu.

itsu ni nareba warai nagara
hanaseru hi ga kuru darou
dareka ni ie ba sukuwareru ki ga shita
daremo ga sou kono jidai ni
umarete kita yorokobi
sore sae motezu kokoro wo nakushite

Tam, před chodníkem na trávě stál japonec, v rukou držel mikrofon a zpíval. Nádherně, tak jako ještě nikdy neslyšel. Tohle bylo jeho první japonská písnička, kterou kdy slyšel a byla opravdu nádherná. Ten hlas. Ty bubny, prostě všechno a i když on teď byl slavný, tento muž ho srazil na kolena.

kotae wa nakute mo tada kiduite hoshii
ima aru genjitsu kara kietaku nakatta
...

Nedokázal z něj spustit zrak. To jak se pohyboval, jeho nádherné hnědé oči a dlouhé vlasy, které měl v šíleném rozcuchu. Byl okouzlující.
Poslední tóny písničky zazněli, ten muž se usmál a pak uklonil.
"Děkuji vám všem." řekl japonsky, čemuž Bill nerozuměl, jen na něj stále koukal skrz černé brýle.
Zpěvák si toho všimnul a také se na něj zahleděl, pozoroval ho zkoumavým pohledem a pak se na něj usmál a uklonil se, jen a jen jemu. Billa zamrazilo, když viděl, jak se pravou rukou dotkl hrudi tam, kde měl srdce a přitom, když se skláněl, nespustil z něj pohled. Pak se vrátil ke zbytku skupiny a o něčem začali hlučně diskutovat a smát se.
Notnou chvilku tam ještě stál, než se mu podařilo rozdýchat prvotní šok a on se vydal hlouběji do parku.
Sakurové lístky se vznášely v lehkém vánku a občas mu jeden přistál ve vlasech. Lehce ho setřepal a usmál se. Opravdu se mu tady líbilo.

Po dvou hodinách se pomalu vracel do hotelu. Bylo to zvláštní, ale nikdo na ulici jej nepoznával, nikdo po něm nešílel, žádné uječené faninky, bylo tu ticho a klid. Takhle mu to možná vyhovovalo nejvíc.
Vracel se tou samou cestou a doufal, že by aspoň někde mohl zahlédnout toho nádherného muže. Na chvilku se zastavil nad tím, co si právě pomyslel, ale pak se pousmál. Nad tím mužem s krásným hlasem. Dodal si v hlavě a šel dál. Byl tak šťastný, možná o trošku šťastnější, než když vystupoval na pódiu před miliony fanoušků.

Nakonec se přeci jen dostal na hotelový pokoj, kam si nechal poslat jídlo. Najednou mu bylo smutno. Bez kluků, bez bráchy. Povzdechl si a zakousl se do rajčatové pizzy.

PS:zjistil jsem, že jsem třetí kapitolu nikde neutnul, takže má asi 3 nebo 4 stránky...xD Co já s tím budu dělat...xD
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kana~♥~ Kana~♥~ | Web | 13. března 2011 v 1:11 | Reagovat

pekne,moc, no konečně něco =)

2 Aisu Aisu | Web | 13. března 2011 v 12:36 | Reagovat

jůůůůů...... konečně!!!! jééééééé to bylo... nyááááá kawaii!!!! další díl!!!! hned!!!! honéééém, rychle jinak scvoknu!!!!! ani nevíš jak mě potěšilo vidět tady další díl!!! ale už aby tu byl další!!!! HOOOONÉÉÉÉMM!!!! :)

3 Luella-chan Luella-chan | Web | 17. března 2011 v 17:21 | Reagovat

ňaháááá skvělej dílek!!!...*nadšeně se houpá na židli*....ale chtělo by to další.......a to rychle......hodně rychle XD

4 kana~♥~ kana~♥~ | Web | 21. března 2011 v 16:45 | Reagovat

tak by mě zajímalo, jak to vypadá s tou soutěží, hm. Neví te to někdo XD

5 Aisu Aisu | Web | 30. března 2011 v 14:11 | Reagovat

tak co Hiroto...... sice mám pozastaveno ale na váš blog chodím pořád a nový dílek tu ještě nevidím XD snad tu brzy bude XD

6 Kana~♥~ Kana~♥~ | Web | 24. dubna 2011 v 10:27 | Reagovat

hele já...ehm..nechci prudit...ale...nejak to vázne,=(

7 Aisu Aisu | Web | 10. května 2011 v 20:19 | Reagovat

no ták klucí.... něco ještě sem dejte.. už je nejvyšší čas...

8 Kana~♥~ Kana~♥~ | Web | 30. května 2011 v 9:58 | Reagovat

hele kluci, jestli chcete i nadále zůstat SB, tak se zapiště u mě je třídění a je do 10. června =)

9 Aisu Aisu | Web | 31. května 2011 v 20:23 | Reagovat

Nerada to píšu ale bohužel, jelikož jsem měla třídění a nezapsal jsi se tak tě mažu z SB mě si můžeš smáznout taky.... Sayonara

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama